Diablo Swing Orchestra

Zavřete okna, zhasněte žárovky, zatáhněte závěsy, zaplte svíce a pokud možno, převlékněte se do historických kostýmů, ráda bych převyprávěla legendu o jednom orchestru.

Jsme ve Švédsku a píše se rok 1501. Celá země je ohromena orchestrem, který hraje jako žádný jiný a získává si srdce jak bohatých, tak prostých lidí. Během druhé půlky 15. století se ale zvedla vlna kritiky směrem ke královskému dvoru a jeho diktatuře, a tak veškeré dary směrovaly církvi, jejíž bohatství se zvětšovalo. A s bohatstvím roste i moc, tedy není divu, že stále více lidí se snažilo najít spásu a únik před církví v pozemských radostech - ano, v hudbě našeho orchestru. Církev nesnesla pomyšlení, že její vliv poněkud ochabuje na úkor těch muzikantů, a tak rozhlásila, že jejich hudba je urážkou Krista. Ale tento pokus o snížení popularity se nezdařil; církev začala být ráznější - nazvala členy orchestru uctívači Ďábla samotného. Co se nestalo, tato fráze se uchytila natolik, že lidé o nich nemluvili jinak než o Ďáblově orchestru, ale ani to je neodradilo. Církev členy dokonce obvinila z několika vražd a násilností a nelítostný hon začal. V následujících dvou letech byl orchestr nucen se schovávat a pokud hrál, tak jen pro omezené množství lidí - ve stodolách, v krčmách, odkázáni na pomoc prostého lidu. Ve snaze orchestr zničit církev vypsala odměnu na jejich hlavy. Částka to byla natolik velká, že si členové orchestru řekli, že věc došla až moc daleko. Věděli, že dříve nebo později je někdo udá a rozhodli se odejít se ctí. Ale ještě předtím, než se prozradí, rozhodli se sepsat smlouvu, podle které měli jejich potomci za 500 let orchestr znovu seskupit a pokračovat v jejich hudebním poslání. Šest obálek bylo dáno zástupcům z rodiny každého člena. Ohlásili poslední vystoupení jako velké finále. Tisíce lidí se s nimi přišlo symbolicky rozloučit; nebyl nikdo, kdo by zaslechl tóny jejich hudby - ozvěna lidí byla natolik hlasitá. Jen díky tolika lidem bylo Ďáblovu orchestru dovoleno hrát až do poslední skladby... a když dohráli, vojáci je odvedli do vězení, kde byli později odsouzeni k smrti oběšením.

Stockholm, rok 2003. Čistou náhodou se v obchodě s hudebninami sešli dva potomci členů orchestru a dali se do řeči. Později se ukázalo, že oba obdrželi zvláštní dopis od nějakého dávného předka s pokyny, jak dát znovu Ďáblův orchestr dohromady. Oba dva se pro myšlenku nadchli a za tři měsíce proběhlo setkání. Naneštěstí, veškerý původní materiál byl zničen těsně po smrti všech původních hudebníků, a tak se noví členové neměli čeho chytit. Po několika diskuzích se shodli, že nový orchestr bude moderní verzí starého. Annlouice byla vybrána za hlas, Pontus přidal svoje zkušenosti s elektronickou hudbou a s Danielem sdílejí hru na kytaru. Andy přinesl funkovou baskytaru, Andreas energické bicí a nakonec Johannes doplnil orchestr svojí emotivní hrou na cello. Rozhodli se pokračovat pod jménem Diablo Swing Orchestra na počest jejich předků.

Ať už téhle historce o vzniku kapely věříte nebo ne, uznejte, že je zajímavá. Stejně tak zajímavá je i jejich hudba. V zásadě se dá rozdělit na třetiny do tří hudebních stylů. Klasiku mají "na starosti" zpěvačka a cellista, rock dva kytaristi a swing/jazz baskytarista a bubeník. Ze všech stylů ale převažuje rockový sound, který díky zpěvačce často zabíhá do "symfonického" metalu a objevuje se přirovnání k Nightwish a kapelám jim podobným. V zásadě je to na místě - sem tam jejich hudba zní trochu jako Nightwish, ale pokud finské metalisty rádi nemáte, není to důvod, abyste od Diablo Swing Orchestra dali ruce pryč, naopak. Sáhněte po nich. Změní to váš názor na rock, na jazz a na elektroniku nejen jako na jednotlivé žánry, ale i na jako výbornou kombinaci. DSO vydali v roce 2003 EP nazvané "Borderline Hymns" a jejich první album z roku 2006 se jmenuje "The Butcher's Ballroom". Poetické a drsné. Nejnovějším přírůstkem je ale “Sing Along Songs for the Damned & Delirious“.

Diablo Swing Orchestra jsou na scéně prostě něčím novým a ne tak známým. Pokud vás už poněkud "otravuje", že se po úspěchu Nightwish a Within Temptation doslova roztrhl pytel s kapelami jejich typu, dejte DSO šanci. Přesvědčí vás o tom ve zkratce třeba skladba "Balrog Boogie". Nevěříte?

Přidat komentář